Bratislavský hrad
13.2.2015
Kategorie: Evropa, Virtuální procházky

Toulky historií a současností Bratislavy

Bratislavu jako hlavní město Slovenska asi není třeba moc představovat. Pokud by nedošlo k rozdělení dřívějšího Československa, stále by patřila mezi naše města. Pokud se rozhodnete navštívit Bratislavu ať už samostatně nebo s nějakým organizovaným výletem s nějakou CK , výhodou je používaný národní jazyk – slovenština. Tomu stále rozumí většina obyvatel České republiky a zároveň Slováci rozumějí česky, takže není problém se zde bez problémů domluvit.  V naší další virtuální procházce tímto městem se opět podíváme nejdříve na historii a současnost Bratislavy a poté také na některé vybrané zajímavosti, které by Vám v tomto městě neměli uniknout.

Bratislava – historie a současnost

S nejstarším pojmenováním města se můžeme setkat v roce 907, kdy bylo město známo jako – Braslavespurch v průběhu let se tento název dále mění např. Brezesburg, Bosenburg atd. Začátky osídlení území Bratislavy je možné vysledovat již do neolitu, nicméně kontinuální osídlení pochází až z období 400 př.n.l. až 50 př. n.l., kdy zde Keltové postavili opevněné oppidum s mincovnou. Slované se na toto území dostali spolu s Avary až po zániku Římské říše, kdy došlo ke stěhování národů. Od 9. století n.l. bylo území Bratislavy připojeno k Velkomoravské říši.

bratislava-17stoleti

Bratislava – 17. století

Následovalo poměrně dlouhé období po, které bylo území součástí uherského státu. V tomto období za vlády uherského krále Štěpána I. se rozvíjelo náboženství, vznikaly kostely a také byl postaven kamenný hrad. Bratislava pod názvem Poson stále měla svůj význam. Roku 1241 a 42 na město útočili Mongolové nicméně neuspěli.  Na konci 13. století Bratislava získala městská práva a v roce 1436 získala svůj vlastní erb. Roku 1465 zde Matyáš Korvín založil první univerzitu na území Maďarska – Academii Istropolitanu. Velký význam Bratislava získala po vpádu Osmanů do Uherska, kteří dobyli Budín a tím museli být všechny Uherské instituce přesunuty do Bratislavy.  Mezi lety 1536 – 1784 se tak stala hlavním městem. Morová epidemie v roce 1711 si vyžádala 3860 mrtvých, na jejich počest byl postaven – sloup Nejsvětější Trojice. V dalších letech město dále prosperovalo až do roku 1783, kdy na příkaz Josefa II. bylo hlavní město přestěhováno zpět do Budína a korunovační klenoty do Vídně.

Academie Istropolitana

V průběhu Napoleonských válek bylo město obléháno a bombardováno. Roku 1812 vyhořel hrad nad městem, díky neopatrnosti vojáků, kteří zde měli kasárna. Od poloviny 19. století se ve městě začíná projevovat vědecko-technický rozvoj. Od roku 1840 bylo možné cestovat do Svatého Jura – koněspřežkou.  Rozvíjí se také národní cítění, které vrcholí v roce 1848, kdy v Bratislavě byly přijaty tzv. březnové zákony, které zrušili poddanství v Uhersku. Při revoluci se město postavilo na stranu Uhrů proti Vídni, bohužel však město bylo následně obsazeno Vídeňskou stranou. Následovali soudy s některými účastníky revoluce, kteří byly buď zavřeni nebo popraveni. V 70 letech 19. století získala Bratislava nový status – municipální město v čele s županem.

Roku 1900 měla Bratislava již 65 tisíc obyvatel, fungoval zde jako v jednom z prvních měst v Rakousku-Uhersku – trolejbusový provoz, veřejné osvětlení a zaveden vodovod. Dne 12. září 1918 vzniká Slovenská národní rada následně se Horní Uhry připojily k Čechám, Moravě a Slezsku a vzniklo Československo. O rok později vznikl také současný název města – Bratislava. V období první republiky vznikají nové budovy, Bratislava se stává velkoměstem s 128 tisíci obyvateli. Rozvoj města pokračoval i po 2. světové válce – došlo k rozšíření o území Devína, Dúbravky, Lamače, Petržalky, Prievoze, Rači a Vajnor. Opětovně se Bratislava stala hlavním městem Slovenska v rámci socialistické federace v roce 1968. Bratislava se dále rozrůstá o další dříve samostatné obce. Po rozpadu Československa roku 1993 se stává hlavním městem Slovenska.

Současnost Bratislavy

Město Bratislava leží v severozápadní části Podunajské nížiny, nedaleko soutoku Moravy s Dunajem a v předhůří Malých Karpat. Rozloha města tvoří 367,9 km2 z toho 46,8 km2 tvoří zelené plochy. Bratislava jako jediné hlavní město světa hraničí se dvěma státy zároveň – Rakousko, Maďarsko. V roce 2013 měla Bratislava cca 417 tisíc obyvatel. Město se dělí na 5 okresů. Sídlí zde několik mezinárodních organizací – IFC, UNDP Europe nebo Populační fond OSN pro Evropu a západní Asii. Historické jádro města nabízí spoustu zajímavých architektonických památek a díky tomu, že bylo zrekonstruováno stalo se významným místem turistického ruchu.

Bratislava - satelitní snímek

Bratislava – zajímavosti

Naši cestu po Bratislavských zajímavostech začneme u hlavní dominanty města, která se objevuje také v erbu – Bratislavský hrad. Následně se podíváme do Slovenské národní galerie a na slavnou Maximiliánovu fontánu. Poté se ještě zastavíme u zřízeniny hradu Devín, který patří k nejstarším místům osídlení v této lokalitě a vše zakončíme koupáním v jezeře Zlaté piesky.

Bratislavský hrad

Bratislavský hrad najdete na vrcholu návrší na jihozápadním ostrohu malokarpatského hřebenu na levém břehu Dunaje v Bratislavě. Patří k památkám, které nepřehlédnete neboť patří k výrazným prvkům bratislavského panorama. Název hradu se v průběhu času měnil od – Brezalauspurch z roku 907, přes Breslavov hrad až po dnešní pojmenování, které vzniklo v polovině 19. století. První důkazy o opevnění, které na tomto místě bylo vybudováno pochází z období neolitu – 4500 let př.n.l.. Dále toto vyvýšené strategické místo použili např. Keltové a po nich Římané.

V období osídlování Slovany, byly nejdříve obsazeny nejstarší sídliště. Od poloviny 9. stol. zde bylo opevněné středisko se sruby, palácem, předrománskou bazilikou a hřbitovem. Opevněné osídlení zabíralo prostor 300 x 200 metrů a vydrželo až do konce 14. století, kdy byly dřevěné hradby nahrazeny kamennými gotickými hradbami. V období velkomoravské říše zde sídlila knížecí družina i církevní hodnostář. Za vlády uherského krále Štěpána I. se hrad stal součástí linie opevnění. V počátcích 11. století byl postaven kostel nejsvětějšího Spasitele, který v té době patřil k největší stavbě podobného typu na Slovensku. Jelikož však existence kostela a souvisejících církevních institucí začala způsobovat problémy s bezpečností, byly církevní instituce a kostel přestahovány se souhlasem papeže Inocence III. do podhradí.

Bratislavský hrad

Po úspěšném odražení Tatarů v roce 1241 bylo opevnění dále zdokonalováno a vznikla nová obranná věž. Opevnění bylo doplněno také tzv. vodní věží. V dalších letech byl hrad dále vylepšován např. výstavbou vysunutých dělových bašt. Roku 1431 začíná výstavba hradního paláce. Pro výstavbu si král Zikmund pozval mistry kameníky jak z blízkého okolí tak ze zahraničí. Na stavbě pracovalo cca 240 dělníků denně.

Do dnešní doby se bohužel dochovala pouze malá část realizovaných prací. Rozsáhlé plány na přestavbu hradu však bohužel po jeho smrti zanikli. Dalších úprav se hrad dočkal v druhé polovině 16. století pod dohledem architekta Pietra Ferrabosco, který gotickou stavbu předělával na renesanční. Přestavba byla ukončen v roce 1562 s následnou korunovací Maxmiliána II. uherským králem.

Další přestavba hrad čekala v 17. století a následně také v tereziánském období, kdy se hrad dočkal nejen úprav interiéru ale také se rozšířil komplex hradu o další budovy a zahrady. Období Marie Terezie patří k posledním obdobím slávy hradu. Po smrti této panovnice byl hrad prohlášen za erár a roku 1783 byl v rámci školních reforem upraven pro potřeby generálního semináře. To znamenalo spoustu necitlivých stavebních úprav. Roku 1802 se hrad změnil na ubytovnu vojáků a během napoleonských válek vznikly další škody. 28. května 1811 díky nedbalosti vojáků hrad vyhořel.

V 19. století probíhaly diskuze na téma co s hradem. Diskuze ukončil až rok 1939 rozpadem republiky. Hrad dále chátral až do roku 1956, kdy začala probíhat komplexní rekonstrukce hradu. Hlavní práce se zaměřili na palác, kde se počítalo s umístěním Slovenského národního muzea. Rekonstrukce paláce byla dokončena v roce 1968. Další práce na obnově celého areálu probíhaly až do 80. let 20. století.  V současnosti zde sídlí Slovenské národní muzeum a část prostor je využívána pro reprezentaci. Hradní areál je využíván jako odpočinková plocha pro obyvatele Bratislavy.

Informace k otevírací době a vstupnému najdete zde: http://www.snm.sk/

Virtuálně se na nádvoří hradu můžete podívat zde: Street View

Slovenská národní galerie

Naší další zastávkou bude budova Slovenské národní galerie, která byla zřízena zákonem v roce 1948. Budovu Slovenské národní galerie najdete na Náměstí Ľudovíta Štúra, 811 02 Bratislava-Staré Mesto. První výstavou, která zde byla organizována byla Výstava obrazů starých mistrů ze sbírek galerie. Cílem národní galerie bylo odkupovat vzácné sbírky obrazů, plastik a kreseb na což čerpali finance ze státního rozpočtu. V roce 1953 měla galerie plochu 355 m2 a vystavovala 47 děl z 2452 vlastněných. Vstupné se nevybíralo a denní návštěvnost byla cca 137 lidí.  Galerie se dále rozšiřovala o detašovaná pracoviště a rozšiřovala svůj záběr.

Slovenská národní galerie

V součanosti galerie obsahuje sbírky starého umění /gotického, evropské malířství, baroko, kresby a grafiky/ a také sbírky moderního umění – malířství, sochařství, kresby a grafiky, architektury i fotomédií. Galerie také nabízí rozmanitý doprovodný program jak pro dospělé tak pro děti.

Informace k vstupnému a otevírací době zjistíte zde: http://www.sng.sk/

Virtuálně se můžete na budovu SNG podívat zde: SNG

Maximiliánova fontána

Maximiliánovu fontánu nebo také Roland Fountain najdete na hlavním náměstí v Bratislavě na Starém městě. Jedná se o nejstarší renesanční fontánu z roku 1572 na území města. Místo na kterém fontána stojí vždy patřil k centrům města, kde se odehrával veřejný život. Nacházela se zde od pol. 16. století také studna a dřevěná nádrž pro hašení požárů. Nutnost řešit zásobení města vodou si uvědomil král Maximilián II. /odtud název fontány/, který nechal po městě zřizovat vodní nádrže do nichž byla po celý rok dováděna voda.  Nově vybudovaná fontána s nádrží se zároveň stala pomníkem prvního krále, který byl korunován ve městě.

Maximiliánova fontánaNa fontáně je zobrazen samotný Maximilián jako postava rytíře v brnění s helmicí a mečem na vysokém podstavci uprostřed fontány, která se opírá o štít se znakem Uherska.  Fontánu samotnou tvoří okrouhlá nádrž o průměru 9 metrů. Na jejím obvodu tryskala voda do menších nádrží, které se však nezachovaly.  V pozdějších obdobích prošla více úpravami vzhledu, takže nyní již moc nepřipomíná svůj původní vzhled. Původně k fontáně patřilo i sousoší 4 čurajících chlapců, které však bylo v 18. století odstraněno a místo nich jsou zde chlapci s rybami.  Další zajímavé texty, kterými je fontána zdobena najdete na stránce wikipedie.

Virtuálně se můžete na fontánu podívat zde: Maximiliánova fontána

Hrad Devín

První zmínky o opevněné malé pohraniční pevnosti souvisí s obcí, která leží pod ním. První písemná zmínka je z roku 1254. Devín se v pravé město nikdy nevyvinul neboť byl omezen přírodními překážkami – ze severu strmý svah Devínské Kobyly, ze západu tok Moravy a z jihu tok Dunaje. Začátkem 13. století vzniká nová kamenná pevnost, která nahladila dřívější velkomoravské hradiště. Hrad představovala mohutná kamenná šestiboká věž a malé předdvoří. Dodnes se zachovaly pouze zbytky obvodových zdí.  V dalším období Mikuláš Garay přestavěl malou pohraniční pevnost na panské sídlo ve stylu gotiky. Hrad byl rozšířen a byl přidán obytný palác s baštou. Vše bylo obehnáno zdí s padacím mostem a malým vodním příkopem.  V souvislosti s dalším nařízením roku 1435 krále Zikmunda bylo vybudováno nové opevnění s polygonální baštou a předbraním.  Další majitelé hradu – hrabata z Juru a Pezinku postavili severní bránu pro přístup od obce a další nová brána vznikla v jihovýchodní části dolního hradu.

hrad DevínPo roce 1527 hrad dobylo vojsko císaře a uherského krále – Ferdinanda I. Habsburského, který jej věnoval Štěpánovi III. Báthorymu, jejichž rod jej následně vlastnil po dobu 80 let. K posledním majitelům z rodu Báthoryů patřil Štěpán V., starší bratr čachtické paní Alžběty Báthoryové. Rod Báthoriů vybudoval na hradě nové palácové křídlo v tehdejším renesančním stylu.  Dále zlepšovali opevnění např. malá bašta – Jeptiška na jižním úbočí.

Roku 1809 Napoleon dobyl Vídeň a následně při odchodu vyhodili jeho vojáci Devínský hrad do vzduchu. Tehdejší majitelé rod Pálfiů nechal hrad dále chátrat až do roku 1932, kdy byly ruiny hradu odkoupeny Zemským výborem slovenským od posledního potomka rodu – Ladislava Pálfiho.  Devín byl již od nepaměti symbolem slovanské minulosti a národní hrdosti Slováků. Objevuje se v různých literárních dílech s tématem národního obrození.

Devín od nepaměti symbolizoval slovanskou minulost a národní hrdost Slováků. V literárním díle Jána Kollára a Jána Hollého ožívaly myšlenky národního uvědomování se. Podle nich byl Devín symbolickým začátkem slovenské země a spojoval v sobě tradice Velké Moravy a cyrilometodějské mise. Hrad se začal chápat jako hlavní sídlo Velké Moravy a Slovenska. „Kult“ Devína vyvrcholil v památném výletě štúrovců na Devín 24. dubna 1836. Zde Štúr a jeho družina na „hroboch dávnej slávy“ přísahali věrnost národu a jeho tužbám. I v současné době je Devín chápán jako národní posvátné místo a jsou na něm pořádány každoroční festivaly – šermu, hudby, tance a řemesel, které mají návštěvníkům přiblížit dřívější život.

Významnými objekty, které si návštěvník hradu může prohlédnout jsou v prostorách dolního hradu, kde jsou vidět základy raně křesťanské kaple, základy budovy z osady s datem 11 – 13. století a také strážnice z 15. století. Nejzajímavější částí při prohlídce je jeho střední část. Jíž dominují zdiva renesančních paláců Báthoryů a Garayů. Také jsou vidět základy římské stavby a 60 metrů hluboká hradní studna. V suterénu paláce najdete výstavní síň s různými tématickými výstavami.  Nejstarší část – horní hrad tvoří zbytky šestiboké kamenné věže se dvěma nad sebou umístěnými plochami. V současné době je Horní hrad pro veřejnost uzavřen.

Další informace k otevírací době a vstupnému najdete na stránce: http://www.muzeum.sk/

Virtuálně se můžete kolem hradu projít zde: Hrad Devín

Jezero Zlaté Piesky

Po celém dni ve městě určitě příjde vhod menší osvěžení v bratislavském jezeře – Zlaté Piesky. Jezero najdete v městské části Ružinov v okrese Bratislava II. Jezero má asi 400 m v průměru a dosahuje hloubky až 30 m. Jezero se používá jako přírodní koupaliště, uprostřed něj můžete najít malý lesnatý ostrov. Pro zajímavost v roce 1976 se chybou při přistání do jezera zřítilo letadlo pravidelné linky Praha – Bratislava. Jednalo se o poslední velkou nehodu ČSA při které umírali lidé. Zachránili se pouze 4 lidé.

Jezero Zlaté PieskyAreál Zlatých Piesků patří k největším rekreačně sportovním centrům metropole. Přírodní koupaliště se štěrkovou pláží nabídne zájemcům – vodní lyžování, tobogán a další vodní sporty. Samozřejmostí je také občerstvení v několika restauracích. Díky písečnému podloží jezera je voda v něm po většinu sezóny ideální na koupání. U jezera je možné se také ubytovat v kempech, které nabízí kromě možnosti stanování také vybavené chatky.
Více informací k ubytování a další nabízené služby najdete na stránce: http://www.intercamp.sk/sk/Virtuálně se můžete po jezeře rozhlédnout zde: Zlaté Piesky

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *